Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 8. 2010

ČESKÝ TEPLOKREVNÍK

Lehký kočárový kůň, použitelný k jezdectví. Základem jsou různé typy polokrevníků rakousko-uherského původu (Furioso, Gidran, Nonius, Przedswit), nověji zlepšené trakénskými a hannoverskými koňmi.

Je to kvalitní kůň obdélníkového rámce a dobré stavby, s ušlechtilou hlavou rovného profilu, se silnými končetinami a kvalitními kopyty. Všestranně použitelný, temperamentní, plodný a dospívá dost časně. Nejhojnější jsou hnědáci, tmaví hnědáci a ryzáci.

ZDROJ: HARTLEY EDWARDS, Elwyn.Velká kniha o koních. 4th enl. edition. Leona Macháčková. [s.l.] : [s.n.], 2008. s. 272.

 

FRÍSKÝ KŮŇ

Už římané se zmiňují o fríských koních jako o silných pracovních zvířatech, ovšem v jejich očích byli oškliví. O tisíc let později se jejich vzhled zlepšil a tato silná, učenlivá a otužilá zvířata nosila friské a německé rytíře na křížové výpravy. Plemeno získalo stykem s orientálními koňmi a zejména přílivem andaluské krve za španělské okupace Holandska během osmdesátileté války.

Fríští koně vynikali v zápřeži (díky vyváženosti a energickému působivému kroku), pod sedlem i při zemědělské práci, a proto se hojně využívali k zlepšování plemen v sousedství. Fríský kůň je vždy vraník.

ZDROJ: HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Velká kniha o koních. 4th enl. edition. Leona Macháčková. [s.l.] : [s.n.], 2008. s. 272.

 

HAFLING

Moderní hafling, ač v podstatě chladnokrevník, má orientální základ po arabském hřebci El Bedavi XXII, jehož vliv se projevuje u všech čistokrevných haflingů. Naproti tomu základní stádo tvořili původní domácí koně, dnes již vyhynulí těžcí alpští tahouni a příbuzné plemeno poníků. Pozdější chov ovlivnil malý typ norika a Humlové, bosenští horští koně a polští konici. Všichni tito evropští horští ponyové mají společný genetický základ v evropském tarpanovi.

Díky uzavřenosti chovu haflingů a horskému prostředí se vytvořil ustálený typ nezaměnitelného vzhledu. Plemeno je neobyčejně zdravé a otužilé.

Zbarvením jsou vždy ryzáci nebo izabely s hřívou a ohonem jako len. Díky tomu je hafling jedním z nejpřitažlivějších malých koní na světě. Hafling je všestranný a ochotný pracovník.

ZDROJ: HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Velká kniha o koních. 4th enl. edition. Leona Macháčková. [s.l.] : [s.n.], 2008. s. 272.

 

MINNIAPPALOOSA

Povaha: klidný, pracovitý, vytrvalý

Exteriér: široká hlava, jiskrné oko, svalnatý krk, kulatá a silná záď, vysoko nasazený ocas

Využití: mazlíček

Původ: Kanada a USA

Výška: do 87 cm

Barva: leopard, snowflake, few-spot, blanket, roan

zdroj: Encyklopedie koní - Joseé Hermsen

ZDROJ: HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Velká kniha o koních. 4th enl. edition. Leona Macháčková. [s.l.] : [s.n.], 2008. s. 272.

IRSKÝ TINKER

Pochází z Irska, kde se tito koně těší velké oblibě chovatelů nejen pro svou povahu, ale především impozantní zjev.
Původně je můžeme nazvat koňmi cikánů. Irský tinker je zařazen mezi typ koní, které nazýváme kobové. Vynikají především dobrým zdravím, inteligencí a charakterem.

Znaky plemene:Hlava je středně dlouhá, rovná v profilu s menšíma ušima a živým okem. Na nose je typická štětička - vousky. Krk je krátký s hustou hřívou, která spadá na jeho obě strany.Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů. Tělo je souměrné, celkový exteriér působí harmonicky a vyrovnaně a na první pohled je zřejmá ušlechtilost, soulad a dobrý charakter koně. Dalším typickým znakem jsou dlouhé a zejména v běhu impozantní rousy na končetinách. Irský tinker se vyskytuje ve dvou barevných varietách. Černobílé zbarvení nazýváme piebald a hnědobílé zbarvení skewbald. Může se ovšem vyskytnout i vraník se světlými odznaky. Irský tinker je zejména s ohledem na svou povahu dobromyslný a lehce ovladatelný. Má rád společnost jiných koní a vodu. Je velmi odolný. K pravidelné údržbě postačí kartáčování a péče o rousy, které jsou ozdobou koně.

Historie plemene:Statut plemene byl stanoven před nedávnem a plemenná kniha se nachází v Irsku a Holandsku. Na vzniku plemene irský tinker se podílela řada jiných plemen koní. Patří mezi ně clydesdalové, welsh-cobové, fellský a daleský pony a také zřejmě shirové. Tinkerové jsou strakatí koně a irští cikáni je milovali právě pro jejich nádhernou barevnost. Strakatí koně byli odjakživa mezi vyššími vrstvami chovatelů považováni za bezcenné ,a tak je cikáni dokázali získat buď jako dar nebo za nepatrnou cenu. Cikáni byli zkušení chovatelé. Tinkeři byli nenároční a odolní koně, často se museli spokojit jen s pastvou u cest a právě na nich cikáni nepřehlédli také volně se pasoucí kvatilní hřebce. Přilitím nové krve vhodným připouštěním se ustálily typické vlastnosti a znaky irského tinkera.

Zdroj: http://www.konehribatapsiastenata.estranky.cz/clanky/plemena-koni/irsky-tinker