Jdi na obsah Jdi na menu
 


Laura

Jak jsem začala jezdit Lauru

Když Laura přišla na ranč, já měla "svou" Bony a nijak mě nezajímala. Byla hezká a každý se na ní chtěl svézt, byla nová. Měla to být kobyla mojí mamky. Jezdila na ní, snažila se s ní pracovat, ale mamka chodila do práce a starala se o nás - děti, tak jí na ježdění moc času nezbývalo. Proto Lauru jezdil přes týden ten, kdo se namanul. Ale když jednoho koně "učí" více jezdců, nedělá to dobrotu. Laura si na ranči pomalu získávala špatnou pověst. Začala bojovat s vůdčí kobylou ve stádečku, přeskakovala ohrady, jakoby nic - byla výborná skokanka - a na vyjížďkách začínala zlobit. Každý na ni šel po svém a většina na ni nadávala. Slýchala jsem na ni samé hubování a byla ráda, že ji nemusím jezdit, takového zlobivého koně. Jednou prý z mlhy vyletělo rogalo. Jediná Laura se lekla, shodila jezdce a utekla domů. Jindy si lehla s jezdcem na louce. S jiným jezdcem prý před stájí poskakovala tam a zpět, že pak byla bita jako žito. Mery o vyjížďkách na Lauře mluvila slovy "Já jí přetáhnu hned za potokem a mám celou vyjížďku klid!" Občas jsem na ni taky sedla, ale nijak mě nezlobila, což jsem byla ráda. Jednou si se mnou sice taky lehla na zem a občas se jí podařilo v nestřeženém okamžiku ukousnout trávu za jízdy, ale to bylo vše. Začínalo mi vrtat hlavou, proč to ta kobyla dělá? Proč se takhle chová, jak ostatní říkají? Ale nijak jsem se po tom pídit nechtěla. Měla jsem "svou" Bony a své problémy. Jen mamka vždycky říkala, "víš, ona není zlá, jen trochu poťouchlá".
Jednou jsem měla jet na vyjížďku s mamkou. Ona měla jet Lauru a já Elinu. Když mamka nasedla na Lauru, z ničeho nic s ní Laura začala poskakovat a tancovat, jako by ji něco píchlo. Stavěla se na zadní a poskakovala na místě. Mamka byla dobrý jezdec, ale i tak bylo vidět, že má plné ruce práce. Zděšeně jsem na ně koukala a v duchu si říkala "ty potvoro, jestli mi shodíš maminku, tak na tebe půjdu já a to teprve uvidíš!" Ale mamka ji po chvilce zvládla a zastavila. Byla však z její nečekané reakce v šoku, že mě požádala, jestli si koně vyměníme. Souhlasila jsem.
Vyjely jsme ven. Byla jsem pořád ve střehu, kdy přijde rodeo, ale nic nepřišlo. Laura byla hodná, v mezích normy poslušná. Řekla jsem si, že jí trochu proženu, aby neměla tolik energie. Domluvila jsem se s mamkou, která jela na zadních loukách s Elinou napřed, a já Lauru podržela na místě. Ani moc nevyváděla, což mě trochu překvapilo. Když byla mamka dost daleko, pobídla jsem ji a čekala, že bude chtít dohnat Elinu. Chyba lávky. Běžela sice za Elinou, ale uprostřed louky to najednou otočila a namířila si to do remízky, která oddělovala jednu louku od druhé. Remízka byla tvořená kameny, keři a stromy. Snažila jsem se jí zadržet, ale marně. Teď se zabijeme, blesklo mi hlavou. Stromy a kameny se nebezpečně přiblížili a já se zmohla jen na výkřik "Lauro!", který se nesl ještě dlouho lesem. Aspoň mi to tak připadalo. Kobyla vběhla do remízky, nečekaným mohutným skokem přeskočila kameny a rázem jsme obě stály na druhé louce. Visela jsem kobyle na krku a modlila se, aby stála, aby se už nerozeběhla. Stála. Mamka mezi tím dojela k místu, kde jsme zmizely a strachovala se, zda jsme v pořádku. Vrátila jsem se do sedla celá v šoku. Laura pode mnou začala přešlapovat a pohazovat hlavou. Čekala trest. Ale já byla natolik roztřesená, že jsem se na nějaké hubování ani nezmohla. Zkontrolovala jsem sebe a Lauru, byly jsme v pořádku. Uvědomila jsem si, že ač jsme právě proletěly hustým porostem, neměla jsem na sobě ani škrábanec, nedotkla se mě ani větvička.
Po celém dramatu proběhl zbytek vyjížďky naprosto v klidu. Na této vyjížďce jsem se rozhodla, že to s Laurou zkusím. Pokusím se přijít na to, proč se chová tak, jak všichni říkají. Viděla jsem v tom i jisté výhody. Budu mít chvíli klid na vlastní práci, na své experimenty a metody, které jsem si vyčetla z knížek a okoukala z video kazet. Budu mít chvíli klid od věčného peskování, co všechno dělám špatně. Laura začínala být koněm nežádoucím a všichni budou rádi, že se jí zbaví a já si budu moci chvíli pracovat podle sebe.
A tak začaly mé nejlepší roky na hřbetě úžasné kobylky Laury.