Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nina

Moje první zkušenosti v sedle

Nina byla klisna Českého teplokrevníka, kterou jsem poznala jako pětileté dítě. Byl to zřejmě vůbec první kůň, na kterém jsem seděla. Koně mě vždy fascinovali a chtěla jsem jim být co nejblíže. Co na tom, že Nina kousala a kopala, jako malá holka jsem z toho neměla rozum a často jsem přes zákaz babičky (Mery) ke kobyle chodila. Musím říct, že mi nikdy neublížila. Asi mě tak ocenila za občasný pamlsek.
Když jsem měla štěstí, mohla jsem se na Nině svézt. Za doprovodu rodičů nebo tety samozřejmě. Většinou jsem seděla na kohoutku a teta za mnou. Občas jsem jezdila i na lonži a to jsem teprve byla v sedmém nebi. Jednoho dne jsem si zrovna takhle užívala jízdy. Teta usoudila, že mi to docela jde, tak nechala kobylu naklusat. Veškerý pud sebezáchovy byl pryč a já žadonila o první cválání. Teta souhlasila. Pobízela Ninu do cvalu, ale ona nechtěla. Když ji poněkolikáté pobídla, Nina si řekla, že je toho dost, vyhodila zadkem a já spadla na zem. Dodnes je nám záhadou, jak jsem si při pádu na záda mohla zlomit ruku, ještě k tomu obě kosti.
Od té doby mi bylo ježdění zakázáno, že jsem na něj byla prý příliš malá, ale od koní mě to v žádném případě neodradilo :-)